Večer přišel na náměstí mladík s fotoaparátem. Zahradu obešel ze všech stran a zkoušel najít správný úhel. Na displeji se mu pokaždé objevovala buď reklamní cedule, nebo výloha obchodu. Nakonec si dřepl a vyfotil jen několik lístků proti tmavnoucí obloze. Fotografie nebyla dokonale ostrá, ale měla v sobě něco klidného. Poslal ji sestře, která žila daleko, a připsal: „Tady se dnes stalo něco malého.“
V noci se náměstí vyprázdnilo. Tramvaje projížděly kolem a jejich světla se na okamžik odrážela v mokré dlažbě. Zahrada byla sotva větší než koberec. Přesto změnila způsob, jakým lidé procházeli kolem. Někteří zpomalili. Jiní se zastavili. Pár z nich si všimlo vlastního odrazu ve výloze a na chvíli přestalo kontrolovat čas.
Ve středu ráno ležela na lavičce další cedulka. Tentokrát byla napsaná černým perem a písmo se místy rozpíjelo:
Jestli víte, kdo to zasadil, řekněte mu, že děkujeme.
Pod ní někdo připsal:
A jestli to nikdo neví, možná to není důležité.
Během týdne se zahrada rozrostla. Přibyly dvě malé kapradiny, několik žlutých květů a hladký kámen, který měl podle dětí tvar velryby. Lidé si začali přinášet vlastní konve. Jeden pán pravidelně odstraňoval plevel, i když tvrdil, že žádnému zahradničení nerozumí. Paní z pekárny přidala ke stromku jmenovku: Jabloň číslo jedna.
Nikdo nevěděl, co se stalo s jabloní číslo nula.
Radnice nakonec vydala krátké oznámení. Uvádělo, že prostor bude po odborném posouzení uveden do původního stavu. Oznámení viselo na nástěnce přesně jeden den. Pak ho někdo sundal a na jeho místo připíchl dětskou kresbu náměstí, na které rostla zahrada vysoká až k oblakům.
Komentáře
0 odpovědí
Nejnovější komentáře
Starší komentáře
Napsat komentář
Nemám motivaci moderovat komentáře a filtrovat záplavu botů, kteří by mi zde zanechávali reklamy na cizí stránky. Pokud mě chcete kontaktovat, využijte prosím odkazy ve spodu stránky. Také se můžete vrátit na hlavní stránku blogu.