Jsem kombinací kreativního a analytického člověka. Literáta a statistika. V černobílém světě bych nemohl existovat. Jeden den mám velkou chuť pořídit svým Canon EOS R50 svoje „magnum opus“ (rozuměj, překonat se v míře dokonalosti pořízené fotografie) a druhý den mě pohltí tabulky, ve kterých objektivně srovnávám výkonnost fotografií, dosah, prodejnost a subjektivně hodnotím estetickou hodnotu. A píšu příšerně dlouhé věty.
Vše analyzuji. Ale také esteticky cítím. To ale neznamená, že každá má fotka je vyvážená a harmonická. Občas se rozjedu a upravím fotku tak, abych posílil její chaotičnost. V tom se také skrývá krása, jako na hodně různých jiných pocitových místech. K těm vás dostane sebereflexe, ale nemusí to být vždy jednoduché zvládnout.
Koníčky mě dokáží úplně pohltit. Focení jsem vždy miloval, protože mi dávalo prostor zvěčnit své vidění světa. Ve skutečnosti věřím, že každý vidí svět jinak. A podle mého názoru – já ho vidím velmi hezký! Proto jsem si v srpnu 2025 pořídil R50. Nejprve jsem začal tím, že jsem fotil architekturu a přírodu v okolí Plzně, kde žiji. Zpětně hodnotím své první fotky z bezzrcadlovky kladně, většina zvládla svoji cestu přes kontrolory do fotobank. Ale byly technicky pofidérní. Objevovala se nic neříkající kompozice nebo zrádná kombinace příliš vysokého ISO a přehnaně rychlý čas závěrky. Strávil jsem úpravou fotek a fotografováním samotným stovky hodin. Po nějaké době jsem si pořídil pevnou padesátku se světelností f/1.8, se kterou fotím vše. Nyní kromě přírody a architektury jezdím také fotit různé kulturní akce a významné události. Poslední fotící výlet byl do Prahy 25.10.26 na demonstraci na Staroměstském náměstí.
Rád hledám krásu. Nemusí to být nutně krása ve hmatatelném světě. Krásné mohou být věci, které nemůžeme vidět. Zážitky, zkušenosti, vědomosti. V přeneseném smyslu rád hledám vědomosti. A čím déle strávím hledáním, tím méně jsem spokojený s předešlými výsledky své práce. Vždycky je možné něco vylepšit. Neexistuje dokonalost. Bez výjimky.